Bielatal |
Autor: Řepu | 27.května 2008 |
Bielatal
To se snadno řekne napiš něco vtipnýho. Ať se tomu lidi smějou. Něco jako jsi psal dřív…Jenže to nejde tak snadno. Jak mám psát něco vtipnýho o něčem co vůbec vtipný není. Nebo si snad myslíte, že na výletě do Ostrova je něco strašně srandovního? Lezli jsme poprvé v Sasku. Byli jsme vedle jak tak jedle, protože věže a cesty na ty věže nás úplně dostaly. Bylo to úžasný. Liduprázdná oblast, vysoký turmy a na ně krásný wegy, ale na tom přece není vůbec nic směšnýho.
Bylo to romantický, poetický, dech vyrážející, udivující a podobně, ale určitě to nebylo moc vtipný. Dokonce ani v sobotu večer v hospodě v Tisý to nebyla nijak velká zábava. Já jsem šel sice spát jako jeden z prvních, ale od těch co to táhli dál, jsem se nedoslechl nic o super zábavě.
Vtipná nebyla ani cesta tam. Pavel přijel jen s neuvěřitelným pětiminutovým zpožděním, za co zasloužil spíš poplácat po ramenou, než abychom se mu vysmáli. Samotná cesta taky nebyla nijak zvlášť zábavná. Teda pokud vás neuvádí do hysterickýho záchvatu smíchu třeba program v rádiu. Příjezd od Ostrova byl spíš tragickej než vtipnej. Zrovna se tam totiž konala jakási slack-line akce, a celej Ostrov byl plnej týpků, jejichž životním smyslem je rovnováha. Bohužel evidentně jenom na provaze a ne v životě. Nechápu, proč se snažej nespadnout z natažený smyce, když se můžou o to samý snažit třeba na Velký Ostrovský.
Tak jsme nechali u hospody Pod Císařem stát akorát auta. Tady trošku odbočím. Nezmínil jsem se, že manželé Pospíšilovi měli vlastní hráškově zelený samochod, aka Yarinku. Vlastně možná trošku vtipný, bylo sedět s manžely v autě, ale oni by si určitě nepřáli, abych to tady napsal, tak to nenapíšu.
Takže jsme nechali stát auta u hospody (Pod Císařem) a vydali se pěšky. To taky nebylo moc vtipný. Rozhodli jsme se, že ochutnáme saský perníček a tak jsem poprvé vyzkoušeli Schengen v praxi. Neměli jsme moc představu co, že jako můžeme lízt navíc jsme nevěděli kam máme jít. To by už někomu vtipný připadat mohlo. Tak spíš podle citu, než orientačního smyslu, jsme zahnuli slepě do lesa a doufali, že brzy narazíme na nějakej turm. Chvilku to trvalo. Mohl bych třeba napsat něco jako za devatero horami a devatero řekami, ale my jsme přeskočili akorát jeden potok…no jó to bylo vlastně většinou docela vtipný. On to nebyl potok nijak širokej, ale překračovali jsme ho celkem čtyřikrát a tak by asi nebylo nic divnýho, kdyby tam někdo hupnul.
No, nestalo se tak, takže zase žádná zvláštní legrace. A za potůčkem cestička a za cestičkou svah a ve svahu turm…teda česky vež. Věž jako každá jiná. Vysoká a s kroužkem. Dokonce několika kroužkama. Lukáš (ten jedinej s průvodcem, kterýho si pořídil vloni na vánočních trzích v Drážďanech) přesně našel věž a cesty včetně obtížností. Zjistil, že se jedná o dvě VIIa a to se nám líbilo. Pavel vyhrál střižbu o tahání a tak začal. Vlevo od nás se o jinou cestou pokoušel Azi s Kačkou.
První kruh dobyli oba, Pavel i Azi, celkem snadno a rychle. Pavel chvilku vymejšlel kudy kolem kruhu, ale pak se cesta ukázala jako jasná, jednou se nadechnul, zavřel oči a bylo to. Než jsem ho stačil vzít do jištění byl na polici nad kruhem. Ta byla společná i pro Aziho, ale Pavlík byl rychlejší a tak už nakousnul i vrcholovou stěnku a převísek. Ten vyběhl bez nějakého zvláštního vymejšlení. To se celkem pochlapil. Azáro pod převískem chvilku tajtrlíkoval, ale nakonec i on to vylezl. Pak jsme si vyměnili cesty. Do té naší zatím vlezl, Luky s Dádou. Byli z ní stejně nadšení jako my. Já jsem se chvilku klepal nad kruhem, ale nakonec to nebylo tak strašný. Akorát najít ty správný chyty… jak už to tak bejvá.
A protože Azi nakonec tuhle cestu lezl taky, a Luky kterej mezi tím slanil z vrcholu a vylezl se Zuzákem lehčí cestou z náhorní strany, sešli jsme se na vrcholu za chvilku všichni. U tý příležitosti udělal Pavel několik fajnovejch výcvaků (snad na tohle slovo nemá autorský práva).
Věž na kterou jsem vylezli jsme jmenovala Wandpfeiler, což znamená lesní pilíř a ty dvě rozkošný cesty byly Neuer Talweg a Eiländer Kante, a cesta kterou lezl Lukys a Zuzák byla Westkante za V.
Po přelezení týhle krasotinky jsme vypravili dál za taji Saska. Nedošli jsme zas tak daleko. Hned další věží pod kterou jsme zakotvili a již bezpečně identifikovali byla Grenznadel. Menší věž v porovnání s obrovskou sousední Grosser Grenzturm, ale rozhodně stejně atraktivní. Na Grenzdanel mohu doporučit dvě skvostný linie za VIIa, Neuer Talweg a Talwand. Obě dvě šli báječně odjistit a navíc mají kruh. Teda sice jeden dohromady, ale to vůbec nevadí. Jsou plný chytů, takže jističe ani nepotřebujete. V Talwandu to sice trochu solilo, ale zas tam byly, jak řikám opět celkem madla. Pak další jako Talweg. Krásná hranka z údolky. Až ke kruhu nic nezaložíte, ale zas nad kruhem, skoro pod vrcholem jsou solidní hodiny. Lezení je krásný, pořád po jemnejch chytech a hranku tak jako by obtancováváte. Rozkošný.
No a pak výstup dne. Sice za VI což nevypadá jako číslo který budí nějakou zvláštní úctu, ale ta věž…Já s Pavlem to lezl jenom za VI, ale Azi to před námi ozvláštnil variantou za VIIa. Každopádně klíčová je cesta až z předskalí. Stěna která vypadá jako celkem kolmá, je ve skutečnosti pěkně do kopce a to že je plná chytů, je taky jenom klamný zdání. Dokud nedobudete dva maxi kyzy, kolem kterejch jde i solidně zajistit, lezete vlastně pořád sólo. Nevim co tam měl Azi, ale já tak akorát naděláno v kalhotách. Po těch kyzech je za nedlouho kruh a nad ním už to je docela snadný. Pro mě to byla rozhodně nejtěžší cesta z celýho víkendu. Osobně kroutim hlavou, že jenom za VI, když ty dvě cestičky a Grenznadel jsou VIIa. Tohle mi připadalo mnohem těžší.
Tímhle jsme skončili sobotu. Línou chůzi jsme se přes zastávku v hospodě přesunuli do Tisý, protože jsme se rozhodli nespat v Ostrově, kterej nevypadal moc útulně. Zato v Tisý, jsme se uvelebili kvalitně….na parkovišti. V noci bylo trochu chladno, což někoho mrzelo,někdo to vyřešil teplým spacákem a někdo jako já se na to prostě vysral a spal.
Druhej den jsme zamířili zas na místo činu. Lukáš měl vytypovanou věž s honosným názvem Titan. Opravdu impozantní. Azi na ní hned s Kačkou smahnul dvě krásný VIIa, Direkte Südwestwand a Trennung der Variablen. Luky a s Dádou se vydrápali nahoru cestou Osterweg rovněž za VIIa. My s Pavlem jsme šli rozcvičit na Einsame Nadel, na kterou vedou dvě pěkný šestky. Potom proběhlo střídání. Luky šel se Zuzákem na Einsame Nadel a my s Pavlem na Titana. Opakovali jsme Lukášův výstup a jeden z Aziho. Obě cesty byly moc hezký, ale mě se víc líbila Trennung der Variablen. Sice to tahal Pavel, takže nemůžu moc hodnotit psychickou náročnost, ale samotný lezení bylo super. Cesta začíná mírným převískem, pak je chvilku stěnka a kruh v díře. Odlez od kruhu stojí za to, několik nepříjemnejch kroků a jste u dalšího kruhu. Za ním už je pěkná lehká cesta, ale celkem morálová. Sice jsme nějaký jištění po Pavlovi vyndával, ale nijak moc ho nebylo. Podle mě suverén nejkrásnější cesta, kterou jsem tady lezl.
Azaro mezi tím vybušil VIIc na Burgenerturm, další impozantní věž. On sice říkal jenom VIIb, ale to jenom když odsednete. No a Azi moc neodsedává, takže zaslouží počítat RP obtížnost VIIc. Cesta se jmenovala Himmelwärts. Já jsem nebyl rozhodně tak odvážnej a úplně mi stačila vedlejší VIIa jménem Einstiegsvariante. Byla to varianta šestkový cesty, která vede středem stěny. V průvodci píšou, že cesta má jenom jeden kruh, a to v místě, kde se zase spojí s původní šestkou. Každopádně já cvaknul dva a nevim kde se tam ten druhej vzal. Moc hezká cesta, ale od kruhu vejš je to už moc snadný. Založit jde a jsou tam i hodně solidní hodiny.
Lukáš s Dádou mezi tím přelezli cestu Gutes Mittelmass na věž Castello. Krátká, ale pěkná šestka přes dva kruhy. Těžko říct, jak moc často lezená, protože kruhy byly zarezlý v jedný poloze a v dříku se vůbec neprotáčely. Cestou přelezl ještě Azi s Kačenou, ale Azi udělal variantu pokračování na Burgenerturm. A jako poslední jsme ji samozřejmě přelezli ještě my s Pavlikem. Byla to poslední cesta…teda pokud nepočítám tu domů. Před ní jsme se ještě osvěžili v Pekárně a potom šupajdá zpátky do panelovejch internátů.
Parádní víkend za náma. Lukáš rychle stvořil seznam lezenejch cest a věží, kterej tímto s jeho svolením přikládám. Je to jako pozvánka do Saska pro ty co tam ještě nebyli. My jsme lezli cesty naší gardy a svoje si tam najde každej. Jako všude na písku, ostatně.
Seznam cest
Věž | Název cesty a klasifikace | Popis |
---|---|---|
Waldpfeiler | Neuer Talweg VIIa | krásná údolní cesta s jedním kruhem |
Waldpfeiler | Eiländer Kante VIIa | jeden kruh |
Waldpfeiler | Westkante V | krásná náhorní hrana, odjistitelná dvěma nejistými smyčkami |
Grenznadel | Alter Weg IV | čtyřka s kruhem po hraně |
Grenznadel | Westkante VI | geniální hranka s chyty akorát aby to nebylo zadarmo, kruh a hodiny |
Grenznadel | Neuer Talweg VIIa | krásná sedma údolní hranou, jeden kruh |
Grenznadel | Talwand VIIa | krásná dobře odjistitelná sedma v údolní stěně, jeden kruh |
Grenznadel | Talweg VI | údolní hrana s kruhem |
Grosser Grenzturm | Lange Absatzkante VIIa | těžká lámavá stěnka s kruhem na předskalí, pak šestkou Südwestweg na vrchol |
Grosser Grenzturm | Südwestweg VI | impozantní téměř 50m linie po vlastním jištění s kruhem až téměř nahoře, mírně vyklopeno, chyty, ale tahá za ruce, morálovka jak prase |
Einsame Nadel | Adventweg VI | krásná šestka, začátek oblou hranou, morálový krok ke kruhu a pak za odměnu luxusní lišty až na vrchol |
Einsame Nadel | Direkter Adventweg VI | jeden kruh, od kruhu stejně jako Adventweg |
Titan | Osterweg VIIa | jemné stěnové lezení po trochu lámavých lištách, jeden kruh, dolez na vrchol lehkým terénem |
Titan | Direkte Südwestwand VIIa | impozantní morálová údolka s jedním kruhem |
Titan | Trennung der Variablen VIIa | další impozantní údolní linie s dvěma kruhy |
Burgenerturm | Himmelwärts VIIb, RP VIIc | impozantní údolní linie s třemi kruhy |
Burgenerturm | Einstiegsvariante VIIa | dlouhá údolní hrana, hodiny, 2 kruhy |
Castello | Gutes Mittelmass VI | krásná lištózní stěna, začátek mírně převislá spárka, výborně odjištěno, dva kruhy |
Zpět na seznam článků |