Pozdrav z Indie |
Autor: Simona | 6.listopadu 2005 |
Ahoj
Zdravim z momentalne zase proslunene Indie. Minulou nedeli jsme byli zase v Ashramu, kde uz nas berou jako mistni, odpocinout si od velkomesta (pro ty kterym jsem o nem jeste nepsala, je asi 60km za Bangalore uprostred nadherny prirody a kopcu. Je tam cisty vzduch, klid a hlavne se tam da lizt po skalach, koupat a toulat se po okoli. Jednou jsem mela puceny kolo od naseho kamarada Rupendry a tak jsem si objela trochu okoli. Ashram vede Guru Fredi Belgican, je zvlastni, ale v pohode). Mimochodem Bangalore ma zhruba stejne obyvatel jako cela CR!!!
Druhy tyden jsme odjeli do Kundapury, kde je dalsi stredisko FSL India, na orientacni tyden. Je to mestecko na pobrezi, cestuje se tam autobusem celou noc a celou noc clovek nadskakuje na sedadle tak ze musi davat misty pozor aby hlavou nenarazil do strechy. V kundapure jsme meli jednak prednasky o Indicke historii, kulture, mistni jazyk Kannada, a yogu. Taky jsme se ucastnily projektu na zachranu morskych zelv a stravili jeden den informovanim mistnich obyvatel o jejich prinosu a ze kdyz najdou jejich vajicka tak nas maj zavolat, nabyzeli jsme jim 2Rs za kus, normalne by je prodali za 1.5Rs a na konci tydne volala jedna zena a naslo se 120 vajec. Vecer k nam prichazeli mistni divky, jedna nam ukazala mistni tanec, ktery se naucila ve skole, druha nas zase malovala henou a nebo jsme si jen povidali, jedna umela trochu anglicky. Ve stredu vecer kolem naseho domu prochazel barvity pruvod, zrovna byl svatek Desara. V sobotu jsme byli na vylete po okolnich chramech (Ganesh, Sr! i Mookambika, Shiva a Hanuman), cestou jsme se zastavili taky na plazi, kde jsme se vydovadeli ve vlnach, a pak si poradne makli pri navratu, protoze proud nas unasel do strany ke skalam. Na navrat jsme nesehnali nocni mistenky a tak nas cekala "pekelna cesta" pres den, aspon jsme si mohli prohlidnout krajinu. A jak vypada nas normalni den? Rano vstanem, kazdy podle toho ktery zvuk z ulice ho vzbudi, ale nejcasteji je to volani PAPER!!!, ale to se neda napsat to se musi slyset, nekdy je to hadka od sousedu, a nebo vyvadejici decka. Pak se vsichni motame mezi kuchyni a trema koupelnama, nekdy kdyz je staff house plny (asi 15 lidi) tak je to dobry zmatek. Na 9:30 by jsme meli byt v kanclu, ale je to Indian timej. Nekdy jedeme ryksou, nekdy si udelame 45min. prochazku, uz zname male ulicky takze se po vetsinu cesty vyhneme precpanym ulicim a zaplave ryks, motorek a kol, zato mijime ruzne chramy, poulicni obchudky na kolech se vsim moznym od zeleniny, prez kytky az po poulicni chlapiky s zehlickou (na zhave uhliky) u kterych si muzete nechat vyzehlit obleceni, kdyz uz si nikdo nevzal zehlicku. Samozrejme nesmim zapomenout na hromady odpadku a na nich se zivicich a vsudypritomnych krav, dale nas obcas vylekaji psi smecky kdyz si zacnou vyjasnovat, kde ze konci jejich teritorium! Prez den jsou psi v pohode, ale pozde v noci muzou byt nebezpecni. Na zaver cesty do kanclu se musime jeste proplest pres jednu hlavni ulici, nastesti je uprostred vyveseny pas siroky tak akorat ze se na nem da stat a pockat az se naskytne mezirka v provozu v druhem smeru a pak uz jen par metru vedlejsi ulickou a jsme tam.
V kanclu se pak kazdy snazi dostat k nejakemu z pocitacu, vcera konecne instalovali 2 pocitace, ktere tady mely byt uz 3 tydny a to je "Bangalore IT centrum Indiej". Jen 2 z pocitacu maj internet a ve chvili kdy se jejich majitel zvedne, hned toho nekdo vyuzije a dalsi uz si zamlouva misto. Kolem 14hod. byva obed (indicka kuchyne) vetsinou vari nekdo z mistnich zamestnancu. Po obede pokracuje zdejsi chaos az do 18 - 20hod vecer. To uz je venku tma jak v pytli a ten nejvetsi traffic jam, takze ryksaci toho vyuzivaj a chtej dvojnasobny ceny, a kdyz jeste ke vsemu prsi, coz byva vecer castejsi, tak i trojnasobny!!! Cestou domu a nebo po prijezdu jdeme nakoupit a pak varime veceri, ktera byva hotova nejdriv v pul devaty, ale vcera se taky jedlo az v pul jedenacty.
Minuly tyden byl trochu vyjimecny, nas sef se rozhod ze kancl potrebuje vymalovat a tak vsichni, kteri nemeli neodkladnou praci byli preveleni na novy ukol. Kancelar je vymalovana v nekolika barvach (bezova, modra, zluta, zelena a cervena, snad jsem zadnou nezapomela), takze skoro kazdy mel svoji barvu, vsude byly kbeliky barvy stetce a jeste vetsi zmatek nez obvykle. Za ctyri dny se nam podarilo ukol splnit, jen dve mistnosti jeste nejsou hotove a zatim se o jejich malovani nemluvi, tak uvidime kdy nastane druhe kolo.
Taky jsme tady zazili trochu zaplav, cely vecer jsme napjate cekali jestli nas to vytopi nebo ne, uz jsme meli vystehovany nahoru vsechy veci, boty, matrace, jen jsme cekali jestli budem muset stehovat i lednicku. Nakonec jsme meli stesti voda se zastavila centak pod prahem.
Ja s Janou (taky ceska), mame na starosti zacinajici program vikendovych work campu, uz rozjizdime prvni dva, vcera jsme byli kontaktovat St. Marys orphanage a poprvy zakusily na vlastni kuzi ze jednani s mistnimi neni zas tak jednoduche. Kdyz jsme prisly a nasly Father Johna, s kterym jsme meli jednat byl usmevavy, pak jsme zacali predstavovat nas projekt a ukazaly mu pripraveny navrh detskeho dne (myslely jsme ze dobry), asi 2minuty si to cetl, pak nam to vrazil zpatky a vytasil se s otazkou, "kdo bude hradit stravu dobrovolniku??" a nekolika dalsimi na ktere jsme mu odpovedely a tvaril se hrozne prisne.
Odchazely jsme pekne zprazeny a s tim ze mame prijit v pondeli s detailnim programem, vcetne materialu atd. Takze po navratu do kanclu, kdyz jsme se trochu vzpamatovaly a daly si obed jsme se pustily do prace, rozepsaly mu casovy harmonogram s popisem jednotlivych aktivit a potrebneho materialu, ktery bude financovat nase organizace FSL India a dokonce jsme vytvorily i prehlednopu tabulku. Ted se snazime zkontaktovat skoly, ale jsou tady prazdniny a tak to neni zrovna jednoduche. Taky chystame work campy ve slamech, zatim jsme se byli podivat do jednoho, bydli tam Satish, jeden z mistnich zamestnancu v kanclu. Tenhle slam je z tech lepsich, maji mrnave, ale zdene domky, jsou tam kohoutky s vodou. Satish nas mel cekat u slamu, ale protoze tam nebyl tak nam ochotny decka ukazali cestu k nemu domu, tam taky nebyl a kdyz jsme se vracely zpatky seznamily jsme se s dvemy mistnimy zenamy (matka a dcera), obe umely anglicky, matka pracuje jako socialni pracovnice a dcera si dela pocitacovy kurz, dobre jsme si s mema popovidali pri caji na ktery nas pozvali, jejich baracek byl jen o neco vetsi nez kupe ve vlaku.
Cely tyden probiha mistni svatek Diwalli, ktery se nejvic projevuje tim ze uz od pul sedme rano nas budi ruzne petardy a ohnostroje, a pak nas provazy behem celeho dne az do pozdni noci. Kdyz uz jsme tak unaveni, ze se pres ten priserny ramus pokousime usnout i pres zaclony k nam do pokoje kazdou chvili pronikne svetlo ruznych barev a samozrejme ten priserny ramus a zapach z tech horicich a vybuchujicich petard, se zavrenym oknem se vydrzet neda. Krome toho se slavi Diwalli v komunitach hranim a tancem, takze v ulicich obcas clovek potka barvity pruvod s muzikanty a vybornymi tanecniky to je ta lepsi stranka celych oslav.
Ted nas zrovna volaji na obed tak se loucim a tesim se na zpravy z cech.
Ahoj Simona
Zpět na seznam článků |