Po několikaměsíčním Mamutově masírování jak je východ slunce na Sněžce boží akce, se opravdu několik z nás odhodlalo a jedem.

První sraz je na jakési benzínce za Mladou Boleslavi. Dorazí Mamut a krátce po něm Čert. Dáváme jedno posilňující a těšíme se, i když pořádně nevíme nač. Pokračujem do Pece. Cestu kořeníme Závišem. Texty známe skoro nazpaměť, a tak dokážem ocenit drobné detaily a jemné tóny hudby tohoto brilatního zpěváka a kompozisty.

Krátce po půlnoci jsme na místě, kde už čeká zbytek týmu. Dáváme další posilňující pivko, protože cesta byla opravdu vyčerpávající. Pak dáváme ještě jedno, protože cesta ještě bude vyčerpávající. Nato házíme batohy na hřbety a jdeme.

Z výstupu na Růžohorky jsem moc neměl. Za prvé proto, že jsme skoro beželi a krajinu jsem vnímal jako z vlaku. Za druhé proto, že jsem se šíleně potil a vůbec nic jsem přes zamlžené brýle neviděl. Za třetí proto, že byla tma jako v pr... a já hrdina samozřejmě nesvítil, následkem čehož mám supr otlučené snad všechny klouby na celém těle. Náš čas asi dvacet minut je možná nový rekord. Nahoře jsme si dali další pivko, protože cesta byla a ještě bude vyčerpávající. Pokračujem směr Sněžka.

...

Řep.

Svítání se blíží

Více fotek ve fotogalerii