Dvanáctýho března dva tisíce pět se vydal Pavel s Řepuldou ozkoušet svou psychickou odolnost na ledu. Pavlík měl zbrusu nové škvarky a Řepulda se musel spokojit s půjčovnou. Počasí mělo být docela dobré, a tak zbývalo jenom přeladit morál na outdoor a hurá na Štolpich v Jizerkách. Řepulda mírně narušil hladký průběh výletu hodinovým zpožděním. Pavlík se sice tvářil diplomaticky, ale bylo celkem jasné, že kdyby cepíny neměl v batohu, měl by je Řepulda mezi očima.

Další pasáže byly standart až po okamžik, kdy se oba protagonisté rozloučili s cestou a vyrazili za vábivým hlasem GPS směr Led 1. Trošku jim náladu zkazil sníh po kolena, po pás, po prsa a později i po bradu. Sto metrů jim zabralo asi hodinu. Údolím se nesl jejich hysterický smích střídaný šťavnatými nadávkami. Podezírali partičku od naproti, že je lstí odlákala od "jejich" ledu kamsi do svahu. Nakonec ale led našli. Sice fyzicky i psychicky na dně, ale stáli pod ním. Rychle do cajků a hurá zatnout pikl. Řepulda udělal několik prvních kroků a s odůvodněním hustého jištěni zpočátku našrouboval první šroub půl metru nad zem. Na Pavlíkovo "proč" udělal elegantní odskok, kterým demonstroval "proto". Ihned se ale znovu vrhl do boje a jenom s jedněma dveřma statečně vylezl až na vrchol.

Pavlík byl o poznání statečnější a ledopád zdolal s mínus jedním šroubem, čímž vytyčil další směr ledolezení v HO Sherpa. Zbytek byl běžný lezecký zážitek. Ledopád zdolali dvakrát nebo třikrát. Více linií tam bohužel nevedlo. Poté se naši hrdinové ještě věnovali nové disciplíně tzv. ice-boulderingu na nedalekém qaku.

Nakonec zdolali jedno plnotučné dole v Hejnici a po bleskové přepravě do Práglu ještě na pár hodin zakotvili v osvěžovně Na Šárce.

Jo a kucí se svezli Hotlajnrem (tam i zpět).

Díky za úspěch ČHS, HO Sherpa, sobě, pivovarům Pilsner Urquell, ročnímu období vzor Zima a samo Hotlajnrovi a především slečně dělající stewardku v prvním autobusu, co byla vysmátá jak lečo.

Řep.

Opravdu jen ilustrační foto :-)