Adršpach - Křížový vrch

aneb "Objevování Ameriky" ve dnech 10. 9. - 11. 9. 2005

Herecké obsazení: Pavel Mariňák, Holohlav Řepulda, Lukyn Pospa, Vojta Adalbertin, Luciana Zůzakis, Trhan OSi

To, že sme skončili v Ádru měl na svědomí Pavel, když nás přes dohodnutou Tisou unesl v Tróji směr Hradec Králové. Nakonec mu můžeme být vděčni, protože podle archivu radarových dat byl v sobotu odpoledne na Děčínsku pěknej saigon, kdežto na Křížáku spadlo pár kapek až v neděli odpoledne.

Osobně považuji cestu vylezenou na prvním na písku za nejhodnotnější, když o ní nic nevím (a má patřičnou obtížnost). Na druhou stranu člověk takhle lehce příde k pár šlycům v trenkách a tikům přes půl obličeje. A to v lepším případě.

No a jelikož se nám nechtělo lézt jenom nám již známé klasiky, vylezli sme si pár pro nás nových cest.

Upozornění! Kdo si nechce nechat ujít ten pocit, když lezete cestu, o které nic nevíte kromě strohého výčtu kruhů v průvodci, nečtěte dál! :-)

Obhlížíme terén

Pension - Cesta svobodných pánů (VIIa) - lehce rajbasové vyrovnané lezení v mírně položené stěně po dobře držících dírách s bohatou možností jištění v několika tutových hodinách. Nejtěžší nad kruhem (hodiny vlevo za hranou 2 metry nad kruhem).

Pension - Druhý dech (VIIa) - kolmá stěna s technickým lezením po dírách, které většinou dobře drží. Ke kruhu dvoje nepříliš dobré hodiny, 2 metry pod kruhem tutové, které se ovšem špatne protahují (dobrá je tenká tvrdá smyce). Nejnáročnější je odlez super stěnkou od kruhu.

Ústecká - Abdikace (VIIb) - rajbasová cesta přes tři kruhy a jedny tutový hodiny mezi 2. a 3. kruhem. Dobře odjištěná cesta pro ty, co chtějí dát VIIb (menší postavy mohou mít potíže s bezpečným cvakáním 2. a 3. kruhu!). Výrazně nejtěžší je dvoumetrový dolez na vrchol od posledního kruhu v rajbasových oblinách vrcholu věže.

Pavel na Ústecké

Podzimní věž - Severozápadní stěna (V) - stěnové lezení v dolní části pár dobrých smyc, 3 metry odlez a pod kruhem tutové smyce a hodiny. Nad kruhem lehce k fixním smykám v hnízdě a zleva n.v.

Podzimní věž - Pikola (VIIa) - nová cesta převislou stěnkou v levé části SZ stěny po kapsách a dobrých dvoudírkách ke kruhu tak v šesti sedmi metrech bez možnosti založení, pak doprava přes převis pod kruh cesty SZ stěna (hodiny), od kruhu rovně a doprava lehkým terénem. 2 metry pod posledním kruhem tutová smyce. Odlez přes převislé bříško přes kruh je taková vypečená záležitost na konec. Začátek je skutečně dost těžkej, ke kruhu se nic nedá a hrozej záda a hlava na hranu kamene dole - takže bacha.

Kužel - Severovýchodní (VI) - z náhorní strany traverz doprava na Západní hranu a ke kruhu. Od něj na vrchol. Smyce tam prý nějaké jdou, ale lezl to známý morálovec Řepulda (kterej tam úspěšně minul kruh), takže raději bacha :-)

Ovečka - Západní kout (IV) - dlouhá lehká dobře zajistitelná (mraky dobrých smyc) cesta podél koutové spáry s chyty i stupy mimo spáru.

Ovečka - Zestárlá jehňátka (VIIb) - krásná linie z předskalí údolní stěny. K prvnímu borháku tak za šest a jedny hodiny, od borku pár těžších kroků ke kruhu. Tam se cesta pozvolna naklápí a ukazuje, že to lehký nebude. Po konzultaci s autorem P.Blahnou sme zjistili, že se to má lézt přímo k dalšímu kruhu, kde to je za jedno až dvouprdy a další chyty daleko. Naše varianta byla lehce doprava do spárky (2 tutové smyce) a to byl taky hukot, ale asi ne takovej jako přímo. Od posledního kruhu odvážněji na vrchol.

Dělová roura - Přes mušku (VIIa) - cesta, ve které je všechno - spára, převis, stěnka a rajbák. Naštěstí má spárka vedle madýlka [který ovšem Mamuťák se Zdendou brát nemusej :-) ] Pak jsou vpravo mega hodiny. V pěkném převise jsou pěkný madla a jdou tam pěkný uzly. Než se to tam ale našroubuje, chce to pěkně síly nebo pěkně morálu je tam nedávat. Ke kruhu se jde stěnkou, kde se dá dát dobrá smyce. Odlez od kruhu u nohou je slibovanej libovej rajbák se záchranejma bočákama.

Křeslo - Špitálskou fofrkárou (VIIb) - nová cesta přes dva kroužky a tutovou smyci v horizontální spáře zleva mezi nima. Rajbák od shora dolů s těžším místem u prvního a u smyce.

Ovčák - Ovčáci čtveráci (VIIa) - vypečená cesta od Mocka s dvěma kruhy. Ke druhému příjemné a snadné lezení. Od druhého širokou asi třímetrovou spárou kombinací stylu sokolík, koleno/rameno narvané do spáry a medvědí ojeb hrany. Hodnotný hnus. Zůza tvrdí, že se to dá lézt i venkem spáry, ale podle slova Pavla to zas pak je tak za IV a "Aby to bylo za VIIa tak si u toho musíš vodřít alespoň koleno nebo kotník ve spáře. Vytahat si u toho ruce jako vopice a mít celou dobu pocit, že se z toho každou chvíli odporoučíš... " :-)

Tak to je vše přátelé. Něco sme přelezli na onsight, u něčeho sme si hačli nebo hópli do kruhu a občas někdo něco zapytlil. No, aspoň se máme proč vracet.

Exotický dryják by Pavel nám šel k duhu