Za 14 dní máme jet na celý týden do Arca. Moc se těšíme, jen já bych potřebovala trochu natrénovat lezení vícedélek, abych si v nich byla jistější. David vybral oblast, která se nazývá Plombergstein a leží na břehu jezera Wolfgangsee (mapa).

Z Prahy vyjíždíme v pátek 29.3. kolem 18h směr Dolní Dvořiště a dále do Rakouska k jezeru Wolfgangsee. Jedeme s Hankou a celou naší posádku ještě doplňuje Pavel a Kuba (Kocour). Cesta nám trvá 4h a bez jakýchkoliv problémů přijíždíme do kempu Berau kolem 22h. Jelikož brána je už zavřená, tak stavíme stany na břehu jezera a hned zalézáme na kutě. Ráno se budíme do naprosto kouzelného dne. Když otevřu stan, tak mám naprosto božský výhled na sluncem zalité jezero a v dálce stále ještě zasněžené vrcholky. Naši výpravu ještě doplňuje druhé auto s posádkou Kuba, Petr, Káťa a Chroust. Po snídani se vydáváme autem pod skálu, která je cca 17 km vzdálená. Každá dvojička si vybrala jinou cestu. Je jich tu celkem dost a mají přibližně 5 délek a 150-200m. My lezeme ve trojici ještě s Pavlem a pro začátek jsme si vybrali nejjednodušší (4), ale také nejdelší (250 m) cestu Taxus. Tahá David a cesta je opravdu velmi lehká. Za zhruba 1,5h jsme na vrcholu, kde si dáme pauzu na oběd a domlouváme se, že zkusíme ještě jednu o trochu těžší vícedélku.

Nemusíme slaňovat, ale dá se dolů sejít pohodlnou cestičkou. David vybírá cestu Juniperus s obtížností 5-. Pod nástupem musíme čekat, protože do cesty zrovna nastupuje jiná dvojice. Když druhý lezec doleze k prvnímu štandu, tak se i Dáda vydává do cesty. První délka je trochu těžší, ale dá se to zvládnout. Jenže zde nastává trochu problém, první štand je stále obsazený a David musí čekat pod štandem snad 20 min. Prý je obsazený i ten další štand nad ním. Čekání je nekonečné. Nakonec se vše pohne a my můžeme pokračovat. Cítím, že jsem už unavená a cesta je trochu těžší. Ve třetí délce překonáváme zajímavé plotny, které nebyly úplně zadarmo. Následující čtvrtá délka obsahuje nepěkný překrok. David nejdřív leze rovně, ale zjistí, že tam není jištění a tak se vrací a všímá si onoho překroku. Zvládne to hravě. Pavel to překonává také hladce, ale mě se to vůbec nelíbí. Skála na druhé straně mi přijde totálně hladká a překrok šíleně daleko. Pavel na mě čeká a podává mi ruku a s jeho pomocí překrok zvládám. Poslední délka byla lehoučká. Nahoře jsme si dali sladkou tyčinku a šup dolů k autu.

Večer se všichni scházíme v kempu. Stany už máme přesunuté na správné místo a vaříme večeři. Sdílíme si zážitky. Zjišťujeme, že zácpu v cestě Juniperus způsobil Kocour s Hankou :-D Kocour špatně odbočil ještě před překrokem a dostal se do sutě, kde se neměl jak jistit, tak jim chvíli trvalo, než tohle překonali. Večer si chceme jít sednout do hospody, ale já jsem úplně vyřízená, tak jdu spát. Hospoda byla ale plná, tak se všichni vrací a kecají u stanu.

Ráno opět nádherně svítí sluníčko a kluci se hecují jestli dají koupačku v jezeře :-D. Dáda je pro každou špatnost, takže s Petrem do toho jdou. Kuba pak měří teplotu vody na hodinkách a málem mu umrzla ruka. Hodinky tvrdí 7 stupňů.

Po pořádné koupačce balíme věci a vyrážíme pod skálu. Tentokrát lezeme jen dopoledne, protože po obědě už chceme vyrážet domů. My jsme si vybrali cestu Äskulap, která má 155m a je obtížnosti 4+. Celé ráno váhám, zda chci lézt na prvního nebo ne. Někdy se mi stává, že když lezu na prvního, tak se paradoxně méně bojím a mnohem víc se soustředím. Sice mám trochu pochyby, ale cesta by neměla být nijak těžká ani záludná, tak do toho jdu! První délka mi přišla trošičku těžší, ale všude byla madla, takže jsem to zvládla v pohodě. Další tři délky byly naprosto lehoučké a pak přišla délka s plotnami. Já mám plotny celkem ráda a tady byly vždy puklinky, takže i když to bylo na vyvažování, tak jsem to přeběhla jak nic, až David koukal :-) Zbytek cesty byl už zase jednoduchoučký. Zhruba za hodinu jsme stáli na vrcholu. Za námi tuhle cestu ještě lezl Kocour s Hankou. Cesta se mi velmi líbila a moc jsem si to užívala. Jsem ráda, že jsem se překonala a vytáhla si ji.

Celkově jsme si všichni tenhle lezecký víkend užili. Počasí vyšlo naprosto parádně a i cesty byly pěkné. Věřím, že se sem ještě někdy vrátíme.