jméno: heslo:
Warning: Illegal offset type in unset in /DISK2/WWW/sherpaclimb.net/www/mysql.php on line 78
Les Calanques 2018
Autor: Terka Šnajdrová29.dubna 2018

Na Sherpáckém posledním slanění, v říjnu 2017, nám Jarka s Radanem ukazovali fotky z jejich lezeckých dovolených. A byly překrásné! Také tam nastínili, jaké akce chystají v následujícím roce, a že rádi přiberou další zájemce. Tak jsme s Vojtou neváhali, a rozhodli se přidat se k nim na lezeckou dovolenou ve Francii. Hned v následujícím týdnu jsem si v práci zamluvila dovolenou na přelom dubna a května, v lednu nám Vojta zařídil ubytování. A už zbylo jenom se těšit!

Je 28. 4. 2018, sobota, 04:55 ráno. S Vojtou se v těžké polní vypravujeme v Hostivici před branku, kam nám má každou chvíli dorazit odvoz. Slunce ještě ani nevyšlo, nicméně i v tomto pološeru soudíme, že bychom svými krámy bez problému naplnili celý kufr auta. Ještě, že je Jarka tak zdatná v Tetrisu, nebýt těchto jejích kvalit, asi bychom ten kufr nezavřeli doteď. V dobré náladě nasedáme do auta a vyrážíme. V Česku řádí pomalu třicítky a sucho, a nás volá Azurové pobřeží!

Naše cesta vede přes Německo a Francii do Marseille, do její jižní části. V Německu se střídají úseky, kdy letíme 190km/h, s úseky, kde v koloně stojíme či jedeme krokem. I ve Francii se dostáváme do několika kolon. Do místa destinace dojíždíme ve 21:05.


fr_day1_00001

Neděle, 29. 4. 2018

Vstáváme do polojasného rána, v klidné čtvrti na jihu Marseille. Jarka s Radanem (dále již jen J+R) bydlí dva bloky od nás, tak se k nim vypravujeme a dozvídáme se informace o nejbližších skalách (oblasti Marseilleveyre), které jsou bez problému dostupné pěšky. Půjčujeme si od nich průvodce, který je moc hezky ilustrovaný, takže ač nekvákneme ani slovo jazykem žabožroutů, není pro nás problém se u skal zorientovat. J+R za námi plánují dorazit později.

Míříme k pásu vápencových skal Pastre, ve stejnojmenném parku. Už procházka parkem je zážitek sama o sobě, slunce příjemně hřeje a vzduchem se line vůně květin. Sem tam na nás zpoza stromů vykoukne hlavní masiv Marseilleveyre (432m.n.m.), též lezecky zajímavý. Vyrážíme parkem vzhůru, zprava kolem protipožární zdi. Z vyhlídek se nám naskýtají nádherné výhledy na Marseille a na moře. Dechberoucí podívaná.

Cestičky se zúžují, větví a stávají se dobrodružnějšími, po chvíli prodírání jsme u skal. Nacházíme sektor La Grotte (ano, je tam i jeskyně), kde se rozlézáme na cestách v koutech. Ty mě nijak zvlášť neoslovily. Pak si dáváme cestu La Traversée Sans Detour (5a+), a to je (za mě) jednoznačně nejkrásnější cesta dne. Začíná traverzem plotnou a pokračuje vzhůru přes díry a podél spáry k řetězu. Kdyby byly v průvodci označené hvězdičkové cesty (což nejsou), tak tahle by si ji zasloužila! Pak se přesouváme doleva na plotny. Zde dáváme krásné cesty Rando Pour Un Tueur (5b+), Agonie (5c), a necháváme pytel na prvním borháku cesty Processus Marcovien (5c+). Počasí se začíná kazit, tak to po 6 cestách balíme. Za celou dobu jsme nepotkali ani jediného lezce, a to je neděle! J+R nám později volají, když už doma sedíme u čaje s bábovkou, že jsou akorát u skal. Chvíli nato přichází déšť, chudáci pěkně zmokli.

Po dešti se vydáváme na procházku do místního přístavu Point Rouge a seznamujeme se s Millie, naší kočičí spolubydlící.


Calanques 2018D1

Pondělí, 30. 4. 2018

V pondělí se vypravujeme do oblasti Mur Gris (J+R zatím nenavštívenou), konkrétně do sektoru Circle. Parkujeme v ulici Aleé du Garlaban, a jdeme vzhůru cestičkou kolem cedule o hnízdění. Na druhé křižovatce odbočujeme doprava (do pole, a stále do kopce), na další křižovatce u dřevěné šipky pak rovněž doprava (po žluté). Kde se značená cesta stáčí v pravém úhlu doprava, vidíme Circle přímo před sebou.

S Vojtou se nejprve rozlézáme v cestách za 4b a 4c, v jedné z nich si dokonce Vojta získává trofej v podobě expresky. V cestě La Fille Du Capitaine Haddoch (5a+) mám docela v kalhotách, musím říct :-), Vojta ji pak tahá jako nic. Leze se tu po menších lištách, u často lezených cest jsou klíčové chyty a stupy trošku oklouzané, ale nic hrozného. Pak si zkoušíme první délku cesty Be Bop (6a) na top rope, kterou natáhli J+R. Jednoduchá tedy (pro mě) rozhodně není, ale je prima moct si to zkusit. Jarka pak leze cestu zcela vpravo (6a), a je unešena její krásou, je to přesně její styl.

Skalka leží kousek od značené turistické trasy, takže se kolem nás sem tam mihne nějaký turista, lezec ale žádný. Celý den je krásně slunečno. Mraky přicházejí kolem šesté, tak to balíme. Sotva jsme u auta, začíná pršet.


Calanques 2018D2

Úterý, 1.5.2018

Konečně jedeme lézt k moři! Ráno vstáváme brzy, neb celou dobu našeho pobytu platí letní opatření – časové omezení vjezdu do zátok (vjezd je povolen denně do 08:00 hodin, kdy se závora pro vjezd uzavře, a otevře se opět až v 19:00 hodin/pro výjezd vám otevřou kdykoliv). Bereme vybavení na vícedélky, snídani a dobrou náladu a vyrážíme vstříc novým zážitkům.

Za závorou vyjíždíme úzkou uličkou do sedla nad zátokou Sormiou. Úžasný pohled. A i když je sluníčko proti nám, fotíme tu křehkou krásu jak zběsilí, s námi i bez nás. Sjíždíme serpentinami dolů na parkoviště (parkovné 5eur), a na kamenech nad parkovištěm dáváme snídani. Slunce se schovalo za mraky, spekulujeme (teda hlavně Radan :D) o vývoji počasí. Naším cílem je čtyřdélková cesta The Big Lebowski (5b, 5b+, 4c, 5a). Z parkoviště stoupáme na hřeben vpravo nad zátokou, v sedle hřeben přecházíme a kamzičím sestupem klesáme k otevřenému moři. Následný traverz k nástupu je krásný, fotogenický a vzdušný. Na námi vybranou cestu je fronta, tak čekáme (k nevoli některých z nás :D). Lanové družstvo J+R jde před námi, já se vydávám hned za nimi. První délka začíná příjemnou plotničkou a pokračuje diagonálním vhloubením v kolmé stěně. Skála je kompaktní, všechno drží, ale chyty mají do madel docela daleko. Vápenec zde tvoří hladké krystalické povlaky, které nevykazují takové tření, jako skála bez nich. Lezu hned za Jarkou, která je mi obrovskou morální podporou, vyzařuje z ní klid, jistota a obří míra ochoty a empatie. Ještě, že ji máme. A už jsem na štandu, dobírám Vojtu. Vojta tahá druhou délku, leze hned za Radanem, a též se mu dostává moudrých rad a podpory od Radana. Druhá délka začíná plotnou po opravdu maličkatých lištičkách, s výškou se chyty i stupy zvětšují. Skála zde má zase jiný charakter a tvoří dírky a ostré, podlouhlé vertikální struktury (nejspíše vymleté vodou), takové rourky, vypadající jako by někdo do skály obtiskl panovu flétnu. Krásně berou, ale uklouznout by na tom člověk nechtěl, bylo by to jako jet po struhadle. Třetí (nejlehčí) délka je celá po těchto krásných strukturách, všechno bere, a oč je snazší lezení, o to více si člověk užívá ty překrásné výhledy. Sluneční paprsky si na mořských vlnách hrají na honěnou, v dáli jsou vidět tajuplné ostrovy, a kam se člověk podívá, jsou nádherně bílé vápencové útesy. Prostě pohled pro Bohy. Vojta tahá poslední délku, kde se mísí charakter 1. a 2. délky, úplný vršek už je rozchrastaný. Cesta končí v sedle, jdeme si dát sváču na nejbližší vrcholek. Slunce je stále za clonou mraků. Shodujeme se, že subjektivně byla asi ta první délka nejtěžší. S Vojtou pak ještě navštívíme oblast sportovek (Petit Saussois et Oasis) na cestě k parkovišti, kde dáme nějaké cesty za 5a. Cesty jsou místy oklouzané, ale hezké, každá nabízí něco zajímavého. Sokol, plotna, láskyplné objímání odštěpu… A ze štandů je opět úchvatný výhled na zátoku. U auta smočíme nohy v moři, rychlá pusa pod kvetoucí borovicí (když je ten první máj) a frčíme domů.

Při výjezdu ze zátoky se celé okolí doslova hemží hlídači ve fialových trikách, kteří hlídají vjezd a kontrolují, nezůstává-li nějaké auto v zátoce (nedej bože nechce-li tam někdo spát), a těmto nešťastníkům pak sázejí tučné pokuty. Tato podívaná se nám naskýtá každé odpoledne při výjezdu ze zátoky. Večer k nám pak J+R zavítají na večeři, je kuskus. Byl to opravdu výjimečný den, moc jsem si ho užila.


Calanques 2018D3

Středa, 2.5.2018 – Rest day

Rest day využíváme k dospání se, a k objevení alespoň zlomku krásy, kterou Marseille nabízí. Za použití veřejné dopravy se dostáváme na zastávku Joliette, odkud se vydáváme na prohlídku obrovské Cathédrale de la Major. Její historie sahá do 12. století, jedná se o římskokatolickou katedrálu, budova dosahuje vskutku úchvatných rozměrů. Pokračujeme k přístavu, cestou navštívíme pevnost Fort Saint Jean, spojenou s muzeem všeho možného. Po její prohlídce scházíme do přístavu, kde chytáme poslední loď na okružní plavbu kolem pevnosti If. Pevnost If, kde byl vězněn románový hrdina Edmond Dantés, se nachází na nedalekém ostrově, a je lákavou turistickou atrakcí. Dominantou Marseille je zdaleka viditelná bazilika Notre-Dame de la Garde, nacházející se na kopci, kousek od přístavu. Tam vedou naše další kroky. Je odsud parádní výhled na město. Večer pak jdeme do Tratorie na večeři. Tak luxusní těstoviny s mořskými plody jsem ještě neměla.


Calanques 2018D4

Čtvrtek, 3. 5. 2018

Ráno opět vyrážíme do zátoky Sormiou, máme namířeno do sektoru Le Majeur na sportovky. Ráno studeně fouká z pevniny, snídáme zabalení v péřovkách, a jsme rádi, že jsme si vybrali skálu přivrácenou k moři. Přístupová cesta začíná z horní části parkoviště v Sormiou, pokračuje směrem do vnitrozemí, vpravo přes suťová pole (takže žádná hitparáda). Vedlejší skála vypadá (minimálně podle mě) jako slon, má i chobot . Slunce svléká kabát z mraků, a příjemné teplo začíná pomalu přecházet ve vedro.

Po chvíli se ke skále sápe i nemalá skupinka školou povinných dětí, prý tu chodí na lezení místo tělocviku, takže je na skále rázem velmi čilý ruch. Rozlézáme se v levé části stěny. Po krátké cestě za 5a si dáváme cestu Le Crépi de Simone (5b), která začíná poměrně náročnou plotnou a pokračuje koutem, kde jsou k vidění krásné, veliké krystaly. Le Bonnet D´Ane (5b+) zase nabízí převísek, kde člověk za dobré ruce nad převisem ťape nohama po hladké plotně, dokud se mu nepodaří našlápnout díru (poměrně dost vysoko). Cesta Dédé Les Gros Bras (5c) zase nabízí převísek, který Vojta překonal dole zleva, cvakl preso a pak přešel doprava, já jsem to šla rovnou zprava. Oba jsme se shodli, že tak, jako to vylezl ten druhý, to prostě nešlo :D. Pak jsme si, top rope za J+R, zkusili cestu Les Petites Moustaches De Lait (6a+). První čtyři presky bylo lezení přes malé, neostré lišty, dost silové. A celý zbytek byl pak sokolík. Místy lehčí, místy těžší, náročný, ale moc krásný. A výhledy od štandů rovnou na zátoku. No co si víc přát? Závěrem ještě dlouhá cesta Mc Circulaire (5b) a můžeme dolů. Cestou suťovým polem sbíráme suvenýry – u žádných jiných skal nebyly kameny s tak krásnými krystaly.


Calanques 2018D5

Pátek, 4. 5. 2018

Budíme se do pohodového dne, nikam nespěcháme. Auto necháváme před závorou do Sormiou, a jdeme vyzkoušet zbrusu novou oblast. Vápencový masiv, jehož soušásti je i stěna Mariage Á La Plage, se nachází jen pár kroků od parkoviště, a přece jsme tu sami. Vrcholy levé části hřebene mají barvu lila, což je velmi oku lahodící úkaz, stěna Mariage Á La Plage se nachází v pravé části hřebene. Najdeme zde dvou a tří délkové cesty, a jelikož je oblast nová, na uklouzaný chyt či stup zde člověk nenarazí. Spíše zde panuje jiný problém – nachází se tu spousta volných kamenů, skála je místy lámavá a drolivá, takže zde více než kde jinde platí pravidlo slušného hosta – než za to vezmeš, zaklepej! A nezřídka je odpovědí nepříjemné dunění. Mnohdy se na cestách docela zahradničí. A co roste na sluncem a větrem bičované skále, to má trny.

Vybíráme si cestu Psychoti Psychota (4c, 4c, 5a). První délka je krátká, ale hezká. Druhá délka je podstatně delší, a o to rozsypanější, na každé polici je spousta štěrku. Úseky nádherného lezení se střídají s místy, kde člověk do všeho buší jak divý a vybírá si ten nejméně dunivý kámen. Štand na konci druhé délky je přímo v pichlavém roští (které je v okolí štandu prořezáno), a do poslední délky se člověk dostane traverzem přes tuto pichlavou zahrádku (je zde vyšlapaná cestička). Poslední délka, kterou tahal Vojta, už byla fakt lezení, a v pevné skále. Nahoře je štand, slaňovací řetězy jsou vpravo i vlevo od cesty. Shora jsou krásné výhledy na Marseille, která se na nás směje zpoza růžovofialových skal.

Nahoře se setkáváme s Jarkou a Radanem, kteří šli nějakým třídélkovým práskem vedle nás. Slaňujeme z řetězu vpravo od štandu naší cesty. Slanění má dvě délky, a je možná zážitkovější než cesta nahoru ;). Slanění vede přes husté, pichlavé porosty, což má za následek podrápané nohy a zamotaná lana. Naštěstí lana vždycky bez problému stahujeme. Na tento úspěch si dáváme sváču, začíná kapat a podle radaru přijde déšť. U závory se nás místní strážci, evidentně dost pobaveni naší expedicí skrz pichlavé roští, ptají, jestli náhodou nejsme archeologové (nebo teda tak nám to aspoň přeložil Radan, takže kdo ví, co fakt říkali :D). Tak se aspoň pobavili, koho by bavilo celý den jen otvírat a zavírat závoru, že. Jen co naskáčeme do auta, začíná liják.

Večer jdeme na véču k J+R, máme vynikajicí kuřátko pečené ve slanině, s bramborem a salátem, jako dezert jahodové a malinové košíčky. Projíždíme fotky a videa, je to moc příjemný večer.


Calanques 2018D6

Sobota, 5. 5. 2018

Na dnešek je vyhlášený restday, s Vojtou se dopoledne vydáváme opět do parku Pastre, do sektoru Phalanges resinées. Začínáme cestou Discretion Assuree (5b), cesta vypadá odspoda moc krásně. Nástup podél spáry, vrchní třetina pak podél odštěpu. Nad posledním borhákem se dělá nejtěžší krok cesty. A jelikož jsem strašný posera, nechávám na posledním borháku pytel. Nastupuje do toho Vojta, a končí úplně stejně. Presky necháváme na místě, Vojta vytahuje vedlejší (a teda fakt vypečenou!) cestu La Minuscule (5a), a já pak traverzuju ke štandu našeho zapytleného pětbéčka. Na TR si oba cestu vylezeme až nahoru, ale ten krok byl fakt náročný – fyzicky i na hlavu.

Vybírám další cestu, která mi padla do oka. Podle průvodce je to Fraicheur Matinale (5c), opět začíná podél spáry, nahoře se spára rozdvojuje a nabízí široké spektrum možností, jak daný úsek lezecky uchopit. Nastupuju do cesty, mrholí. U druhého borháku již mrholí silně, Vojta kouká na radar, že prý pršet nebude. U čtvrtého borháku už prší, skála je mokrá. Peču na to, slaňuju. Jakmile jsem na zemi, déšť přechází opět v mrholení, a po chvíli ustává. Do cesty se pouští Vojta, a po pár odsedech jí zdolává. Posléze se do ní také pouštím, taky sedím a taky dolézám. Ta byla fakt krásná. Balíme to, odpoledne už zase pěkně lije.

Večer po dešti jedeme s J+R na návštěvu zátoky Morgiou. Je to nádherné místo, pak jdeme do přístavu na večeři.


Calanques 2018D7

Neděle, 6. 5. 2018

Ráno opět vyrážíme do Sormiou, kde dáme rychlou snídani. Obloha se mračí, mraky nad mořem jsou černé, ale snad bude vývoj počasí takový, jako v minulých dnech, že bude pršet až odpoledne. Vyrážíme na pravý hřeben zátoky, skoro až na jeho mys, kde máme vybranou šestidélku Antecime (5a, 5b, 5c, 5b, 5b, 5a; dle nového průvodce 5a, 5b, 5a, 5b+, 5b, 5a). K nástupu slézáme po uklouzané, nepříjemné plotně. Nástup první délky je nádherný, leze se po skále po velkých, ostrých dírách, přímo nad skaliskem, o nějž se tříští vlny. Uklouzaný převísek v poslední třetině cesty oblézáme zleva. Druhá délka je uklouzaný traverz. V zájmu bezpečnosti a urychlení (Radan nás stále popohání) to bereme tak trochu technicky (za A1). Třetí délka vede přes bříško a po plotně, to bříško už není úplně jednoduché lezení, ale délka s výškou lehkne. Čtvrtá délka v sobě kombinuje lezení po malých lištách s lezením po velkých dírách, které jsou ale daleko od sebe. Cesta je těžká, vzdušná, ale moc krásná, místy se traverzuje. Štand na konci délky je ale poměrně nepohodlný. Pátá délka je jednoznačně nejtěžší ze všech (v rozporu s oběma průvodci). Nalézá se u odštěpu, pod nímž je skála mokrá, podél odštěpu se člověk sune za nevýrazné, mokré chyty výše. Druhá část délky je vůbec nejtěžší z celé cesty, chyty i stupy jsou malé a uklouzané. To chycení se presky určitě nikdo neviděl . Je to fakt mazec. Zato šestá délka už je za odměnu, tady jsou nacpaná všechna ta madla, co člověku v cestě chyběla. Nádherné, vyhlídkové, exponované lezení, prostě paráda. Na vrcholu se dlouho nezdržujeme, uděláme pár fotek, sbalíme lana a mažeme dolů. Po chvilkovém bloudění už scházíme správnou cestou k autu, na chvíli dáváme obědovou pauzu, u auta pak dáváme pořádný odfrk. Spadne pár kapek, ale opravdu jen pár, takže jsme měli štěstí.

Za nás byla jednoznačně nejobtížnější pátá délka. Druhou jsme šli technicky – jako ono by to asi šlo i čistě, ale trvalo by to (minimálně teda mě s Vojtou). Cestou zpátky se naposledy loučíme se zátokou Sormiou, kouzelným místem, které nám umožnilo poznat netušené krásy Azurového pobřeží – ale určitě se neloučíme napořád, jistě jsme tu nebyli naposledy.


Calanques 2018D8

Pondělí 7. 5. 2018

Dnes je poslední lezecký den našeho zájezdu. Opět se vracíme na Mariage Á La Plage. Jako první si s Vojtou vybíráme dvojdélku Les Vieux Spits (5b, 5b), nalézám tedy do první délky. Cesta je přímá linie až nahoru, slanění se proto nebojíme. Je krásně teplo, sluníčko pálí, vzduch je prosycen vůní rozmarýnu, prostě super den. Cesta je moc krásná – občas se člověk trochu bojí za něco vzít nebo na něco šlápnout, ale je to krásné, pestré lezení. Postupuji borhák po borháku až na polici. Páni, to je výhled. K dalšímu borháku je to (na poměry této oblasti) fakt daleko, ale docela snadným, rozlámaným terénem, tam asi nebylo možné borhák dát. Lezu dál a dál, nohy už mě pálí a bolí z toho stání na malých stupech. Tak kde je sakra ten štand! Nikde ho nevidím. Další borhák, a další… Vojta mi do vysílačky hlásí, že si mám dát bacha, aby mi nedošly presky. Tak přece nevyplácám na jednu dýlku všech 14 presek, ne… Radši ale přece kouknu - na sedáku poslední preso. Fajn, u dalšího borháku štanduju. Ten správný štand někdo prostě sežral.

Vojta se vydává za mnou, a když dolézá na polici, odleze si malinko bokem a zazvoní řetězem štandu se slovy: „A jako tenhle se ti nelíbil?“ No, stane se, no, minula jsem štand a borhák nad ním. Vojta dolézá ke mně a následně na vršek – zbývají dva borháky. No když se daří, tak se daří . Užíváme výhledů, při slanění se zaměřím na štand. Jo, fakt tam je. Tak příště.

Vojta pak tahá cestu Plus C´est Lun Plus C´est Bun (5c; jdeme jen první délku), která zespoda vypadá opravdu krásně a majestátně. Když jsme na ni koukali v pátek, byla v její horní části zapomenutá preska, dnes už tam však není, někdo si ji již vyzobnul. Cesta sleduje spáru a pak mohutný, stejně mohutně dunící odštěp. Parádní cesta – teda ne, že bych se v ní nebála, ale byla opravdu krásná. Po slanění si sbírám do sáčku od bagety volně rostoucí, vonící rozmarýn. Zhodnocujeme, že se nám domů ještě nechce. Začíná pršet, scházíme tedy k autu.

Večer poslední procházka přístavem Point Rouge, jdeme podél pobřeží, koukáme na všudypřítomné hráče petangu, totálně ponořené do hry. U nás si chlapi chodí sednout na jedno k hokeji, tady chodí házet koule do písku. Večer balíme a užíváme si s Millie leháro u telky.


Calanques 2018D9

Odjezd

Odjíždíme v 9:00. Na jednom z francouzských odpočívadel zažíváme housenkovou invazi, před opětovným nasednutím do auta se musíme od těch breber obrat. Ty potvory jsou úplně všude! Do Prahy dorážíme kolem půlnoci.

Byla to totálně snová dovolená, cestovku „Jarka a Radan“ můžu vřele doporučit! Krom toho, že jsou delegáti velmi dobře znalí místních poměrů, tak také mluví plynně česky, vždy dokáží poradit, výborně vaří a je s nimi fakt sranda ;). Za mě 12 hvězdiček z 10! Jarko a Radane, opravdu moc díky!!!

A závěrem - můj názor na Francouze? Jsou to velmi milí a slušní lidé, kohokoliv jsem na ulici pozdravila (francouzsky nepípnu ani slovo, ale slovíčko „Bonžur“ se dá naučit rychle ;) ), každý mi s úsměvem odpověděl. Ani v obchodech, ač s námi určitě nebylo lehké pořízení, nebyli nepříjemní (ta čarodejnice v hypermarketu se nepočítá). A že chodci v Marseille skáčou pod auta, přechod-nepřechod, červená-nečervená? No prostě jižanský styl života. Tak sbalte cajky a vyražte za hranici všedních dnů, třeba zrovna do prosluněné, rozmarýnem a levandulí provoněné Provence!

Děkuji všem účastníkům zájezdu za bezva atmosféru, super zážitky, poskytnutí fotek a vůbec za celou tu obrovskou přidanou hodnotu ;)


Terka

 Zpět na seznam článků

Webmaster - Pavel Trnka  CSS - Michal Kutil