jméno: heslo:
Warning: Illegal offset type in unset in /DISK2/WWW/sherpaclimb.net/www/mysql.php on line 78
Císařská jednohubka: Kirchl-Express
Autor: PT4.srpna 2011

Je pondělí, půl sedmé večer a právě jsem přílítnul domu z práce. Hážu vercajk do batohu, protože za půl hodiny má přijet Tomáš. Kam se chystáš? Ále, jedeme lézt do Alp. Na jak dlouho? Nó, jenom na den. Zejtra celej den lezení a pozejtří zase do práce. Po dlouhý době je výborná předpověď počasí, takže kdo by odolal, že? Ticho, radši nedostávám žádnou odpověď. Zřejmě těch lidí, co by odolali, je víc než si myslím.




Ráno na parkovišti.


Do 500 km vzdáleného Wilder Kaiseru přijíždíme po půlnoci. Nebe je plné hvězd a nad námi se temně rýsují mohutné vrcholy Predigstuhlu, Fleischbanku a Mitterkaiseru. Blízkost velkých strmých stěn je v té tmě až dotěrná.




Predigstuhl při cestě pod nástup.


Dáváme si pár hodin spánku a po páté hodině vyrážíme pod stěnu. Máme vybranou cestu Kirchl-Express, která v 19-ti délkách vede na Totenkirchl (2190 m). Navzdory brzkému vstávání máme smolíka a těsně před námi doráží německá dvojce. Prošedivělý skalní vlk a jeho spolulezkyně mají opatrné tempo a jsou ten den první z mnoha, kteří nás zdržují v naší snaze o rychlé lezení. Naštěstí jsou solidní a později nás pouštějí dopředu.




Schneeloch - chodecký terén ve třetině cesty.


Cesta začíná sedmi délkami plotnovitého lezení, následuje chodecký terén do obrovského ze 2/3 uzavřeného skalního amfiteátru Schneeloch, v něm sedm strmých délek na pilíř a potom pět délek přes exponovaný traverz na rampu pod vrcholem. Otížnostně je polovina délek mezi 5 až 6 a zbytek je lehčí. Celý výstup je skála kompaktní, dobře odjištěná a překvapivě ani lehké délky nejsou kamenolom a jsou lezecky zajímavé, takže se neustále leze. Nejvypečenější je šestková délka se strmým koutem a šest mínus délka, která tahá za ruce. S batohem na zádech si člověk docela slušně zaleze.




Jedna z lehčích délek nad Schneelochem.


V posledních délkách už toho začínáme mít dost. Přichází snadný, ale exponovaný traverz, kde se cesta napojuje na starou cestu Heroldweg a kde je vápno už dost oklouzané. Když už si myslíme, že jsme nahoře, tak ještě ztrácíme výšku slaněním z úzké škvíry do velkého zářezu a pak už naštěstí po dvou délkách přichází rampa pod vrcholem. S úlevou sundáváme lezečky a po vyběhnutí na falešný vrchol necháváme vrcholový kříž na jindy.





Totenkirchl je strmý ze všech stran, takže se sestupuje trojkovou cestou Fuhrerweg. Vetšina cesty se dá s opatrností slézt a slanění nám přišlo potřeba asi jenom na třech místech. Sestup je značený červenými tečkami a šipkami, ale je třeba být na pozoru. V jednom místě jsme odbočili podle šipky „Abseilen“, ale našli jsme jenom schnilé smyčky ve zrezlém šrotu skob. Když jsme se vrátili, tak jsme si teprve všimli, že se nápis někdo snažil neúspěšně přestříkat stříbrnou barvou a když už Tomáš lomil rukama nad dalším sestupem, tak jsme si teprve všimli slaňovacího kroužku u našich hlav.




Dolezové délky.


Při sestupu nás ještě asi hodinu zdrží rakouská armáda, která se rozhodla pořádat kurz alpinismu pro vojenskou akademii právě na frekventované sestupovce z Totenkirchlu. Před námi je asi osm vojáku, kteří evidentně poprvé slaňují. Jejich velitel se tváří děsně důležitě a trvá pěkně dlouho než nás nechá slanit na erárních zelených lanech, která komicky ladí s jejich zelenýma sedákama, karabinama a smyčkama. Dober zelený! Který?




Na pod vrcholové rampě.


Výstup završujeme na zahrádce restaurace u parkoviště. Československý vrchní navlečený do echtovních kožených pumpek už nás ten den nijak nepřekvapí. Dali jsme si další jednohubku, která nás jenom utvrdila, že takovéhle krátké lezecké výpady mají smysl. Kdo letos čeká na pěkné víkendové počasí, ten si prostě nezaleze.




Skutečný vrchol s křížem - kdo by se tam sápal.




 Zpět na seznam článků

Webmaster - Pavel Trnka  CSS - Michal Kutil