jméno: heslo:
Warning: Illegal offset type in unset in /DISK2/WWW/sherpaclimb.net/www/mysql.php on line 78
Tatry at Full Throttle
Autor: PT7.září 2008

Aneb lezecky hokejová návštěva Slovenska za 24 hodin


Přelézt si v Hokejku v západní stěně Lomnického štítu to je jako si přečíst knihu literárního klasika. Tuto cestu v roce 1950 otevřeli Plšek a Zachoval a začali tím éru moderního lezení v Tatrách. Cesta nabízí deset délek exponovaného lezení v kompaktní žule bez hluchých míst. Svojí obtížností volného přelezu až VI+/VII- potěší i překližkou dopované lezce.



Tatry na obzoru.


Frčíme v pátečním nočním vlaku do Popradu. Všechna lehátka jsou obsazená a tak na sedačkách procvičujeme obskurní polohy v marných snahách pořádně usnout. Možná je to lepší, neboť ve vedlejším kupé složili svoje kosti občané rómské národnosti.



(a) Lanovka do Lomnického sedla, (b) Nástup


Električkou přijíždíme do Lomnice v sobotu ráno po deváté hodině. Tentokrát si odpouštíme startovní čapované v nádražní nálevně „Lavina“ a uháníme lanobudkou a lanolavicí do Lomnického sedla za nebratrských 390 Sk. Odtud je po řetězech nejsnadnější a nejrychlejší nástup do Teryho kuloáru, který prochází pod západní stěnou Lomnického štítu.



(a) Nástup od Lomnického sedla, (b) sestup do Teryho kuloáru, v pozadí linie Hokejky


Jaké je však naše nemilé překvapení, když vykoukneme za hranu a pod Hokejkou vidíme hlouček čekajících lezců a dvě dvojky již vysoko ve stěně. Naštěstí se po našem příchodu pod nástup ukazuje, že někteří z nich míří do jiných cest a tak jsou přímo před námi „pouze“ tři dvojky. Jeden z lezců to ovšem už v první délce za III vzdává, takže ho spouští dolu jako pytel brambor a z prvních dvou dvojic tak vzniká trojice, která leze velice pomalu. S třetí dvojkou se tak rozhodujeme vyrazit přímo za nimi a zkusit je předběhnout.



Tlačenice na druhém štandu. Trochu jsme se vetřeli...


Ondřej nabuzený nekonečným čekáním vypálí do první délky a snad jenom díky mým nadávkám cvakne aspoň jednu skobu a nevyndatelný friend. Na druhém štandu se všichni srazíme a tísní se nás tam rovnou sedm. Trochu se to příčí lezecké etice, ale první trojku oblézáme ve třetí délce lehčí variantou. Moc jim to nevoní, ale myslím, že víc jak deset minut jsme je tím nezdrželi. Kdybychom to neudělali, tak bychom za nimi pravděpodobně zatměli.



(a) Klíčový převis v šesté délce, (b) Ve stěně...


Ve čtvrté délce začíná zajímavější lezení. Cesta traverzuje tzv. „kříž“ hladkou plotnou s plytkou lištou pouze na nohy. Morálu naštěstí není potřeba mnoho, neboť ve všech těžších místech cesty jsou vcelku solidní skoby nebo dokonce narazíte i na dva postupové lepené borháky. Pátá délka nás krásným plotnovitým lezením přivádí pod 1. klíčové místo, kterým je hodnotou zavánějící převis. Naštěstí je snadnější, než vypadá a spíše nás potrápí stěnka nad ním s mrzkými chyty, kde jsem čistému přelezu dal vale zastrčením malíčku do oka skoby. Hloupý, že? Jak to ale bodlo!



Expozice? To je pouze pěkný výhled pod nohy.


Následovala jedna pěkná pětková délka a pak přišlo druhé klíčové místo, kterým je výlez lehce převislou stěnkou pod tzv. lievik Lomnického štítu. Lievik není nic jiného než trojúhelníkový kotel, který za deště sbírá z vrcholu vodu a valí jí vodopádem přímo do posledních délek cesty. To je také důvod proč jsou klíčová místa suchá jenom málo dní v roce a to obvykle na konci léta, kdy méně prší a ve vrcholovém kotli již není sníh. My jsme měli štěstí, takže všechny délky byly zcela suché.



Společný výcvak s borcem z druhé dvojky a jeho žábou, která se vezla na batohu.


Klíčové místo je uzavírající se koutek, který přechází do lehce převislé stěny, která je protnutá spíše oblou spárou, která trochu bere na sokola. Fajfky na hranicích možností tření, ruce za bídu a šup - další skoba v ruce. Někdy příště to snad dáme celé čistě.



Pohled do doliny, která je zahalena stínem mraků. Jedna z teček je lezec pod námi.


Poslední délka ještě trochu potrápí kratším komínem ty, kteří se nechají zlákat a zalezou do jeho hlubin. Nakonec už jenom chodecky 50 m vrcholovým kotlem ke stanici lanovky.



Ondřejův dolez na stanici lanovky měl charakter prvovýstupu.


Obligátní návštěva nóbl reštaurácie “Dedo” (původní název Lomnického štítu), kde špinaví horolezci jsou atrakcí pro turisty, ale málo vítanými hosty pro vyvoněnou obsluhu a bílé koženkové sedačky. A následuje sestup k Lomnickému sedlu, kde máme schované batohy. Zdvihá se prudký vítr a vršek se halí do tmavých mraků, čas zmizet.



Vstávat holoto! Ještě nás čeká sestup a zrzavá voda v Lomnici.


Na Téryho chatě je plno a na Brnčálu je to daleko, takže se rozhodujeme sejít dolů do Lomnice a ještě večer odjet posledním vlakem zpět. Pod Skalnatým plesem padá tma, takže do Lomnice přicházíme za svitu čelovek v devět hodin. Suchá hrdla a hlad po celodenní dřině zkroutily naše kroky do grill restaurantu s venkovní zahrádkou, kde z prvního zaslouženého piva v mžiku zbyde jenom dvou centimetrová pěna na dně. Dobrá večeře a pár dalších kousků kompletuje příjemný den. Celá výprava končí příjezdem do Prahy v neděli ráno. Trochu jsme to s tou rychlostí možná přehnali, ale máme aspoň celý nedělní den k dobru.

Další víkendový přepad Tater se podařil. Zbývá jenom otázka, co to bude příště?


Fotky v galerii



 Zpět na seznam článků

Webmaster - Pavel Trnka  CSS - Michal Kutil