jméno: heslo:
Warning: Illegal offset type in unset in /DISK2/WWW/sherpaclimb.net/www/mysql.php on line 78
OTOB 2017
Autor: Azáro13.května 2017

Jaký je rozdíl mezi chozením na stěnu, lezením sportovek ve slunné Itálií a pořádnou expedicí do hor? To poslední si zaručeně budete pamatovat a s nadšením o tom vyprávět u 4. piva. Také při tom budete pravděpodobně strádat zimou a vyčerpáním, culit se na vycházející slunce, či bez obalu řešit své (životní) potřeby. Přátelství stvrzená horami rovněž patří k těm nejpevnějším. A přesně takový je OTOB. Je intenzivní, je o týmu a o přátelství, je … o Tobě.

OTOB, čili závod O Trofej Outward Bound, je dvoudenní outdoorový závod trojic, na který jsem nás s bráchou a Káťou v zimě přihlásil. Ze dvou variant „rekre“ a „repre“ nešlo vybrat jinak, než za b) a těšit se, co bude následovat. A co že jsem těm dvěma na začátku nasliboval? Inu, že to je takový sranda závod, kde se budou dělat různé zábavné disciplíny, mezi kterými budeme přejíždět na kole. Kola sice nemáme, ale to se vyřeší (tímto děkujeme Martině Ř. a Michalu D. za zapůjčení kol).

Před závodem

Ukazuje se, že to kolo bude mít krapet větší roli, než jsme mysleli. Ačkoliv se OTOB ročník od ročníku mění, následující přibližně zůstává:

Pátek večer - společná rozehrávka. Cca 2 hodinová soutěž, během které získávají týmy pozice kontrol (vrcholů), které si kreslí do mapy a po zbytek závodu se jich snaží co nejvíce urvat tím, že je společně navštíví. Všechny vrcholy sebrat nejdou. Po celou dobu se svoje cajky vezete na kole. A aby to nebylo tak fádní, mezi sběrem vrcholů jsou v určitou dobu povinné disciplíny.
Disciplíny jsou typické „prázdninovkové“ hry, ve kterých jsou týmy často ve družstvech a plní společně nějaký úkol. Vlastně po celou dobu závodu nepotkáváte soupeře, ale řekněme spolubojovníky a atmosféra je tu dobrá, přátelská. Mimo hlavní ceny můžete získat též cenu sympatie či cenu fair play. Jediný soupeř je tedy vlastní lenivost.
Na závěr OTOBu, tj. v neděli kolem 16 hodiny, probíhá další tradiční disciplína, která se prozaicky jmenuje Dothlon („dodělávací“ triatlon). Tato disciplína slouží především těm, kdo si během závodu špatně rozložili své síly a ještě jim v cíli nějaké zbyly. Tu se jich během hodinky lehce zbaví.



Náš OTOB

Je tu pátek a nastávají klasické předzávodní komplikace. Kontrolní vyjížďku jsme nestihli. Já byl od začátku roku párkrát na silničce, Káťa s Mazim si dali dvě zahřívací lekce spinningu, aby otlačili patřičná místa. Nosič na auto nesvítí, Mazi má zánět a díru v zubu, já lehce pokašlávám a Káťa by si zaručeně vybrala jiný čas v měsíci.

Vyrážíme na Vysočinu (OTOB je zásadně v kopcích), pro kterou předpovídají sněhové přeháňky a teploty kolem nuly. Tohle bys na konci dubna nečekal. Ale přeci to nevzdáme!

Auto necháváme ve středisku nedaleko Lipnice nad Sázavou a jdeme se registrovat. Cestou potkáváme Gábinu z HO Nahoru, která už je ostřílený OTOBský mazák. Začátek závodu je na hradě Lipnice v 19:30. Cestou řešíme ještě drobné technické nedostatky (brzda co stále brzdí a brašny, do kterých si při šlapání kopem).

Rozehrávka

Vyrážíme plnit první disciplínu. Celý nasvícený Lipnický hrad ukrývá 13 různých šifer, které překonáváme, abychom se dostali dříve k mapám se zakreslenými vrcholy. Počet šifer nutných k opuštění hradu postupně klesá, až po 2 hodinách padá k nule. Nám zabere první šifra skoro 20 minut a celkově si na nich pěkně lámeme zuby. Připadám si jako Listr z Trpaslíka, který měl objevit mikrotečku nad „i“ v Rimmerově plaveckém diplomu. Nakonec dochází i na nás a opouštíme hrad s 26 zakreslenými vrcholy. Jde o první polovinu tzv. „zóny I,“ kterou musíme do 7:00 opustit jedním ze tří zvolených přechodů do „zóny II.“. Na daném přechodu se dozvíme další vrcholy a budeme registrovat se na první tři disciplíny následujícího dne.



Šifrovačky na hradě.

Non-stop

Optimalizujeme směr našeho postupu. Vrcholy jsou navíc rozděleny do 7 kategorií a vyzobání celé kategorie přináší nemalé bonus body. Pořád ve vzduchu něco poletuje, asi sníh. Ruce na řídítkách mrznou a všichni se těší, až bude zase nějaký stoupák. Samotné vrcholy jsou rozmístěny po různu. Něco najdete kousek od silnice, k něčemu se prodíráte lesem. Z polních cest se díky srážkám stávají bahnité tankodromy a z netradičně zatíženého kola driftující speciál. Montovat si na kolo nášlapy asi nebyl nejlepší nápad, ale nakonec to stálo jen jeden pád na podmáčené travnaté louce.

Jsou asi tři ráno. Máme kolem 8 kontrol a nepřestáváme jen proto, že je víme, že se nikde nezahřejeme. Navíc v sedm nejpozději musíme být na přechodu do další zóny. Ponožky vylepšujeme o igelitové pytlíky pro lepší tepelný komfort a dohadujeme se, že si dáchnem až se rozední. Cestou, někdy při rozbřesku, se dozvídám, kam se můžu příště s podobnými nápady obrátit. Inu, OTOB prověří. 12. Kontrola byl žolík!


Je něco po šesté a stojíme před zónou II. V rozpisu na nás nezbylo moc místa, a fasujeme první disciplínu o půl desáté. Nedá se svítit, spánek počká. Cestou loupneme další dva vrcholy a pěkně zabahnění přepadneme v Chotěboři cukrárnu. Alespoň to počasí se začíná lepšit.



Nespi, je krásný den.

O půl desáté stojíme na startu první disciplíny s názvem Le Mans 24. Úkolem je za 24 min najezdit na koloběžce co nejvíce koleček (pochopitelně s kopcem). Každý tým má jednu koloběžku, na které se může střídat. Po odstartování rychle zjišťujeme, že do kopce je lépe s koloběžkou utíkat. V zápalu boje si Káťa pořídí silniční lišej, ale statečně pádí dál. Nakonec vybojujeme 2. místo a tomu odpovídající množství bodů. Super!




Le Mans 24.

Následuje rychlý přesun na další disciplínu. Cestou krapet válčíme s křečí - díky týmu Děti českého ráje za zásobou hořčíku! Další disciplína je dost netradiční. Dává prostor pro meditaci a umění, což některé sporťáky krapet vyřazuje z rovnováhy. Válíme se na papírech, děláme pohyby a s pomocí uhlu kreslíme obrazce. Nejtěžší je neusnout. Ve výsledku se cítíme docela odpočatí a uklidnění. V tomto rozpoložení nezbývá nic jiného, než jít někam na oběd. Další disciplína začíná až ve dvě.




Obědopauza..

Třetí disciplína je na Doubravce a trvá půl druhé hodiny. Základem je orienťák, který místo kontrol obsahuje další poddisciplíny nejrůznějšího druhu. Na začátku jsme losem rozděleni do tří družstev a fasujeme vysílačky. Další postup už je na nás. Do družstvu jsme získali dívčí tým „Klikařky“ (vítěz ceny sympatie ;) ), Gabču se svým týmem „Kdo trénuje, podvádí“ a profi orienťáky z týmu „Rumpál.“ Orieňťáci jsou fakt borci, jedním pohledem do mapy naloadujou do paměti celý les a už to frčí. Rozdělujeme se do menších družstev, abychom toho stihli víc. Úkoly jsou hodně různorodé. Od štafetového hodu vejcem po vytyčené trase, přes střelbu foukačkou, stavění nadživotních tangramů, miniorieňťáku a spousta dalšího. Na některé úkoly se musíme zase sloučit (proto ty vysílačky). Srandy tu bylo mnohem více, než se dalo za 2,5h stihnout, škoda. Penalizace za nestihnutí limitu jsou všude velké, tak se na závěr ještě hezky proběhneme.




Naše orienťácké družstvo.

Je sobota večer. Závod probíhá 24h a na nohách jsme už přes 36h. Lovíme další kontroly a ještě si u toho zpíváme. Do půlnoci musíme stihnout přesun zpět do zóny I a konečně si i na chvilku lehnout. Nabíráme docela slušné kopce a únava je znát čím dál víc. Cestou k přechodu začínám decentně usínat za jízdy. Je to neuvěřitelné, mikrospánek zažijete i když šlapete na kole. Cestou míjíme ne příliš vzdálené vrcholy, jen abychom byli včas ve správné zóně a mohli si na chvilku ustlat. Všude je mokro a první autobusové zastávky jsou už obsazené ostatními týmy. Mazi nakonec domlouvá otevřenou hospodu, kde se nad námi hospodská slituje a nechá nás přespat na terásce pod střechou. K večeři vytahuju pečlivě skrývané 1,5kg adventure menu a frajersky je ohřívám chemickou cestou s pomocí prášku a vody. Uprostřed ohřevu jeleního ragú upadám do kómatu.

Den druhý

Budíček jsme po 4 hodinách spánku o posunuli o 30min a potom ještě jednou. Vyrážíme, čekají nás další 3 disciplíny, které začínají už od 8:30. Cestou máme v plánu vyzvednout další dva vrcholy. Nakonec dáváme jen jeden, druhý těsně mineme a pádíme, abychom byli na místě včas. Penalizace jsou opravdu veliké. Čím víc se blížíme k cíli, tím víc se terén zvedá. Káťa bojuje jak ďas a my předstíráme, že jí při tom trochu tlačíme do kopce. Na místo přijíždíme po 20minutovém sprintu na minutu přesně.

První nedělní disciplínu má pod palcem ZdrSemu, což je organizace, která dělá první pomoc zážitkem. Má pro nás nachystanou sofistikovanou nehodu, kterou v družstvech musíme správně vyřešit. Nechybí otevřená zlomenina kosti, podchlazený, utonulý, popálený, hysterický a polámaný člověk (není to jeden, ale šest zraněných). Co si odnášíme? Jak důležité je mít v těchto případech jasného organizátora. Holt na jednoho se trochu zapomenulo a tiše nám skonal v lese.




Disciplíny.

Další disciplína následuje v zápětí a je u rybníka, kde máme za úkol postavit vory a přepravit na nich za určitou dobu co nejvíce lidí a kol. To se nám daří na 100% a ještě máme čas na odpočinek před poslední disciplínou. Tou jsou lanové překážky. Pro horolezecký tým příjemná atrakce, při které se zhoupneme na obří houpačce, přelaníme , přejdeme a na kladce přejedeme zatopený lom.

Zbývá posledních pár hodin. Oběd v hospodě hrdinně odmítáme a jedeme si pro dva poslední vrcholy. Hej, nemůžu si nepostesknout – sebrat tak jeden vrchol po cestě navíc, měli bychom další řadu a naději na 3. místo, ale podobně to měly i další týmy. V tuto chvíli se to prostě láme u všech. Před Dothlonem nám zbylo pár minut na šlofíka a poslední endorfiny se začaly rojit.

Dothlon

Je to tady. Všechny týmy stojí nastoupené na louce a je jasné, co bude následovat. Překážková dráha plná bahna a podobných atrakcí ve stylu Spartan Race nás vítá. Čeká nás týmová štafeta - každý dvě kola, které je třeba zahájit 15 angličáky. Pokud na trase uděláme chybu, například během plížení se dotkneme provazu, či šlápneme, kam nemáme, dalších 15 angličáků navrch. Ono se to nezdá, ale je to hodně. Z repráku se valí disco a běžíme o 106. Překvapivě to už moc nejde. Mazi si během jednoho kola střihne 45 angličáků, ale i tak dáváme docela slušný výsledek.




Dothlon.

No a je to tady! Pokud jste dočetli až sem, máte můj obdiv. Stručněji jsem to prostě nedokázal. OTOB byl super, náš tým byl super. Organizátoři a další týmy – všichni byli super. Samozřejmě veškeré nepohodlí bylo hned zapomenuto a příště chceme jet zase! Skončili jsme 9. z 33 týmů. Můj obdiv patří Kátě, která s námi bez problému držela krok a ještě v pondělí 1.května, kdy většina lidí dospávala a dávala leháro, nastoupila na 9h do práce.




Všichni.



 Zpět na seznam článků

Webmaster - Pavel Trnka  CSS - Michal Kutil