jméno: heslo:
Warning: Illegal offset type in unset in /DISK2/WWW/sherpaclimb.net/www/mysql.php on line 78
OTOB 2017
Autor: Azáro13.května 2017

Jaký je rozdíl mezi chozením na stěnu, lezením sportovek ve slunné Itálií a pořádnou expedicí do hor? To poslední si zaručeně budete pamatovat a s nadšením o tom vyprávět u čtvrtého piva. Také při tom budete pravděpodobně strádat zimou a vyčerpáním, culit se na vycházející slunce, či bez obalu řešit své životní situace. Přátelství stvrzená horami rovněž patří k těm nejpevnějším. A přesně takový byl OTOB. Byl intenzivní, byl o týmu a o přátelství.

OTOB, čili závod O Trofej Outward Bound, je dvoudenní outdoorový závod trojic, na který jsem nás s bráchou a Káťou v zimě přihlásil. Ze dvou variant „rekre“ a „repre“ nešlo vybrat jinak, než za b) a těšit se, co bude následovat. A co že jsem těm dvěma na začátku nasliboval? Inu, že to je takový sranda závod, kde se budou dělat různé zábavné disciplíny, mezi kterými budeme přejíždět na kole. Kola sice nemáme, ale to se vyřeší (tímto děkujeme Martině Ř. a Michalu D. za zapůjčení kol).

Před závodem

Ukazuje se, že to kolo bude mít krapet větší roli, než jsme mysleli. Ačkoliv se OTOB ročník od ročníku mění, následující přibližně zůstává:

Pátek večer - společná rozehrávka. Cca 2 hodinová soutěž, během které získávají týmy pozice kontrol (vrcholů), které si kreslí do mapy a po zbytek závodu se jich snaží co nejvíce urvat tím, že je společně navštíví. Všechny vrcholy reálně sebrat nejdou, takže nehrozí, že by byla třeba nuda. Po celou dobu si svoje cajky vezete na kole. A aby to nebylo tak fádní, mezi sběrem vrcholů jsou v určitou dobu povinné disciplíny.
Disciplíny jsou typické „orvávací“ hry, ve kterých jsou týmy často ve družstvech a plní společně nějaký úkol. Vlastně po celou dobu závodu nepotkáváte soupeře, ale řekněme spolubojovníky a atmosféra závodu je velmi přátelská. Mimo hlavní ceny můžete získat též cenu sympatie, či cenu fair play. Jediný soupeř je tu jen vlastní lenivost.
Na závěr OTOBu, tj. v neděli kolem 16 hodiny, probíhá další tradiční disciplína, která se prozaicky jmenuje Dothlon („dodělávací“ triatlon). Tato disciplína slouží především těm, kdo si během závodu špatně rozložili své síly a tudíž jim v cíli ještě nějaké zbyly. Zde se jich během hodinky lehce zbaví.



Náš OTOB

Je tu pátek a nastávají klasické předzávodní komplikace. Kontrolní vyjížďku jsme nestihli. Já byl od začátku roku párkrát na silničce, Káťa s Mazim si dali dvě zahřívací lekce spinningu, aby otlačili patřičná místa. Nosič na auto nesvítí, Mazi má zánět a díru v zubu, já lehce pokašlávám a Káťa by si vybrala pro závod zaručeně jiné období měsíce.

Vyrážíme na Vysočinu (OTOB je zásadně v kopcích), pro kterou předpovídají sněhové přeháňky a teploty kolem nuly. Tohle bys na konci dubna nečekal. Ale přeci to nevzdáme!

Auto necháváme ve středisku nedaleko Lipnice nad Sázavou a jdeme se registrovat. Cestou potkáváme Gábinu z HO Nahoru, která už je ostřílený OTOBský mazák. Závodu startuje na hradě Lipnice v 19:30. Objevují se též drobné technické nedostatky (brzda, co stále brzdí a brašny, do kterých si při šlapání kopem). Inu, hlavně, že jsme tu přípravu nepodcenili.

Rozehrávka

Vyrážíme plnit první disciplínu. Lipnický hrad je celý nasvícený ukrývá 13 různých šifer, které překonáváme, abychom se dostali k mapám se zakreslenými vrcholy. Počet šifer nutných k opuštění hradu postupně klesá, až po 2 hodinách padá k nule. Nám zabere první šifra skoro 20 minut a celkově si na nich pěkně lámeme zuby. Připadám si jako Listr z Trpaslíka, který měl objevit mikrotečku nad „i“ v Rimmerově plaveckém diplomu. Nakonec dochází i na nás a opouštíme hrad s 26 zakreslenými vrcholy. Jde o první polovinu tzv. „zóny I,“ kterou musíme do 7:00 AM opustit jedním ze tří povolených přechodů do „zóny II.“ Na daném přechodu se potom dozvíme další vrcholy a budeme se registrovat na první tři povinné disciplíny následujícího dne.



Šifrovačky na hradě.

Non-stop

Optimalizujeme směr našeho postupu. Vrcholy jsou navíc rozděleny do 7 kategorií a vyzobání celé kategorie přináší nemalé bonus body. Ve vzduchu pořád něco poletuje, nejspíš to bude sníh. Ruce na řídítkách mrznou a všichni se těšíme, až bude zase nějaký stoupák. Samotné vrcholy jsou rozmístěny po různu. Něco najdete kousek od silnice, k něčemu se prodíráte lesem. Z polních cest se díky srážkám stávají bahnité tankodromy a z netradičně zatíženého kola driftující speciál. Montovat si na kolo nášlapy nebyl v tomoto případě nejlepší nápad, ale pád do podmáčené travy nebolí.

Jsou asi tři ráno. Máme kolem 8 kontrol a nepřestáváme jen proto, že je nám kosa a nikde se nezahřejeme. Navíc nejpozději v sedm musíme být na přechodu do další zóny. Ponožky vylepšujeme o igelitovými pytlíky a těšíme se, že si po rozednění dáchnem. Cestou, někdy okolo rozbřesku, se od bráchy dozvídám, kam můžu příště s podobnými nápady jít. Dvanáctá kontrola byl žolík!


Je něco po šesté a stojíme před zónou II. V rozpisu na nás nezbylo moc volných míst a tak fasujeme první disciplínu o půl desáté. Nedá se svítit, spánek počká. Cestou loupneme další dva vrcholy a pěkně zabahnění vlítneme v Chotěboři do cukrárny. Alespoň to počasí se začíná lepšit.



Nespi, je krásný den.

O půl desáté stojíme na startu první disciplíny s názvem Le Mans 24. Úkolem je za 24 min najezdit na koloběžce co nejvíce koleček (pochopitelně s kopcem). Každý tým má jednu koloběžku, na které se může střídat v libovolném pořadí. Po odstartování rychle zjišťujeme, že do kopce je lépe s koloběžkou utíkat. V zápalu boje si Káťa pořídí silniční lišej, ale statečně pádí dál. Nakonec vybojujeme celkově 2. místo a tomu odpovídající množství bodů. Super!




Le Mans 24.

Následuje rychlý přesun na další disciplínu. Cestou krapet válčíme s křečí - díky týmu Děti českého ráje za zásobou hořčíku! Další disciplína je i na OTOB dost netradiční a dává prostor pro meditaci a umění (což některé sporťáky krapet vyřazuje z rovnováhy). Válíme se na papírech, děláme pohyby a s pomocí uhlu kreslíme obrazce. Nejtěžší je v tomto kole neusnout. Ve výsledku se cítíme docela odpočatí a uklidnění. V tomto rozpoložení nezbývá nic jiného, než jít někam na oběd. Naše další disciplína začíná až ve dvě.




Obědopauza..

Třetí disciplína je na Doubravce a trvá půl druhé hodiny. Základem je orienťák, který místo kontrol obsahuje další poddisciplíny nejrůznějšího druhu. Na začátku jsme losem rozděleni do tří družstev a fasujeme vysílačky. Další postup už je na nás. Do družstva jsme získali dívčí tým „Klikařky“ (vítězky ceny sympatie ;) ), Gabču se svým týmem „Kdo trénuje, podvádí“ a profi orienťáky z týmu „Rumpál.“ Orieňťáci jsou fakt borci, jedním pohledem do mapy naloadujou do paměti celý les a už to frčí. Rozdělujeme se do menších družstev, abychom toho stihli víc. Úkoly jsou hodně různorodé. Od štafetového hodu vejcem po vytyčené trase, přes střelbu foukačkou, stavění nadživotních tangramů, miniorieňťáku a spousta dalšího. Na některé úkoly se musíme zase sloučit (proto ty vysílačky). Srandy tu bylo mnohem více, než se dalo za 2,5h stihnout, škoda. Na závěr jsme si ještě hezky zasprintovali - penalizace za nestihnutí limitu jsou všude velké.




Naše orienťácké družstvo.

Je sobota večer. Závod probíhá už 24 hodin a na nohách jsme už přes 36 hodin. Lovíme další kontroly, meleme z posledního a zpíváme si k tomu. Do půlnoci musíme stihnout ještě přesun zpět do zóny I a konečně si i na chvilku lehnout. Nabíráme docela slušné kopce a únava je znát čím dál víc. Cestou k přechodu začínám decentně usínat. Za jízdy. Je to neuvěřitelné, mikrospánek zažijete i během šlapání na kole. Cestou vynecháváme i ne příliš vzdálené vrcholy, jen abychom byli včas ve správné zóně a mohli si na chvilku ustlat. Všude je mokro a první autobusové zastávky jsou už obsazené ostatními týmy. Mazi nakonec domlouvá otevřenou hospodu, kde se nad námi hospodská slituje a nechá nás přespat na terásce pod střechou. K večeři vytahuju pečlivě skrývané 1,5 kg těžké adventure menu a frajersky ho ohřívám chemickou cestou s pomocí prášku a vody. Někdy uprostřed ohřevu svého jeleního ragú upadám do kómatu.

Den druhý

Budíček jsme po 4 hodinách spánku o posunuli o 30min a potom ještě jednou. Vyrážíme a čekají nás další 3 disciplíny, které začínají už od 8:30. Cestou máme v plánu vyzvednout další dva vrcholy. Nakonec dáváme jen jeden, druhý těsně mineme a pádíme, abychom byli na místě včas. Penalizace jsou opravdu veliké. Čím víc se blížíme k cíli, tím víc se terén zvedá. Káťa bojuje a my předstíráme, že jí trochu tlačíme do kopce. Na místo přijíždíme po asi 20 minutovém sprintu na minutu přesně.

První nedělní disciplínu má pod palcem ZdrSem, což je organizace, která učí první pomoc zážitkovou metodou. Má pro nás nachystanou sofistikovanou nehodu, kterou v družstvech musíme správně vyřešit. Nechybí tam otevřená zlomenina kosti, či podchlazený, utonulý, popálený, hysterický a polámaný člověk (není to jeden, ale šest zraněných). Co si odnášíme? Jak důležité je mít v těchto případech jasného organizátora. Holt na jednoho se trochu zapomenulo a tiše nám vykrvácel v lese.




Disciplíny.

Další disciplína následuje v zápětí a je u rybníka, kde máme za úkol postavit vory a přepravit na nich za určitou dobu co nejvíce lidí a kol. To se nám daří na 100% a ještě máme čas na odpočinek před poslední disciplínou. Tou jsou lanové překážky. Pro horolezecký tým příjemná atrakce, při které se zhoupneme na obří houpačce, přelaníme, přejdeme po slackline, či na kladce přefrčíme zatopený lom.

Zbývá posledních pár hodin. Oběd v hospodě hrdinně odmítáme a jedeme si pro dva poslední vrcholy. Sebrat tak ještě jeden vrchol, měli bychom další řadu a pořádnej skok na výsledkové listině. Ale podobně to měly i další týmy. V tuto chvíli se to prostě láme.

Dothlon

Všechny týmy mají nastoup na louce a je jasné, co bude následovat. Překážková dráha plná bahna a atrakcí ve stylu Spartan Race. Čeká nás týmová štafeta, kterou otevírá sérka 15 angličáků. Pokud na trase zachybuješ, například během plížení se dotkneš provazu, dáš si jich dalších 15 navrch. O to víc se ti začnou plést nohy a další chyba je tě nemine. Z repráku se na nás valí disco a dáváme do toho srdíčko. Překvapivě to už moc nejde. Mazi si během jednoho kola střihne nějakách 45 angličáků.




Dothlon.

No a je to tady! Stručněji jsem to prostě nedokázal. OTOB byl super, náš tým byl super. Organizátoři a další týmy – všichni byli super. Samozřejmě veškeré nepohodlí bylo hned zapomenuto a příště chceme jet zase! Skončili jsme 9. z 33 týmů. Můj obdiv patří Kátě, která s námi bez problému držela krok a ještě potom v pondělí 1.května, kdy většina lidí dospávala a dávala leháro, nastoupila na 9:00 do práce.




Všichni.



 Zpět na seznam článků

Webmaster - Pavel Trnka  CSS - Michal Kutil